NAŠE CÍRKEV - ČESKOBRATRSKÁ CÍRKEV EVANGELICKÁ

Českobratrská církev evangelická vznikla v roce 1918 spojením církve augsburského vyznání (luterské) a reformované církve (helvetského vyznání), dvou evangelických církví, jejichž činnost v českých zemích umožnilo vydání Tolerančního patentu v roce 1781. Je první sjednocenou církví ve střední Evropě.

Českobratrská církev evangelická je tradiční i moderní. Tradiční v tom smyslu, že vychází z bohatého odkazu české i evropské reformace, hlásí se k dílu minulých generací (řada členů členů pochází z rodin, kde se evangelické vyznání dědilo z rodičů na děti).

V dnešním světě však chce být církví v dobrém smyslu slova moderní. Vychází z toho, že víra se týká nejenom bohoslužeb nebo dění v církvi, ale života v jeho plnosti - také oblasti každodenního života a jeho problémů, práce a školy, mezilidských vztahů, dění ve společnosti.

Je církví otevřenou, otevřenou pro každého a otevřenou různým názorům a pohledům. Je otevřená také ekumenicky, všekřesťansky. Považuje za část jediné všeobecné Církve Kristovy a proto se snaží udržovat dobré vztahy s křesťany všech vyznání. 

Základní bohoslužebnou i správní složkou církve je farní sbor. Sbory se územně sdružují do seniorátů, kterých je celkem čtrnáct. Organizace církve je tedy demokratická. Nejvyšším orgánem církve je synod, asi stočlenné shromáždění volených zástupců. Práci celé církve řídí synodní rada, volená synodem. Jednotlivé sbory mají svoje volené orgány, staršovstva. Ve všech správních orgánech církve jsou zastoupeni rovnou měrou jak duchovní, tak laičtí členové církve.

Život a práci svých sborů zajišťuje církev výhradně z dobrovolných darů - většinou svých členů. Stát v současné době přispívá na platy farářů. Kromě církevních budov (kostely, sborové domy, modlitebny, fary) nevlastní církev žádný majetek ani si na něj nečiní nárok.